Kdo jsem
Kdo jsem? Já jsem Já! Kdo jiný by to také byl, že? Kdybych byl Vy, nebyl bych to já. Ono to totiž bylo tak...
Za sedmero horami a devatero řekami se narodil chlapeček. Proto, že byl od narození neposeda, dali mu jméno Miroslav. Jednoho dne se na něj všichni přijeli podívat a jak se tak nad ním rozplývali, přemohl ho spánek. Maminka ho tedy položila do postýlky a všichni se přesunuli do vedlejší místnosti aby měl klid. Plkali a povídali jak je podobný tomu či tamtomu a když se šli přesvědčit komu je chlapeček nejpodobnější, nastala panika. Dítě nikde! Třikrát obrátili postýlku vzhůru nohama stejně jako celý pokoj, ale dítě nikde. Už chtěli jet pro VB, když si strejda uvědomil, že má služebního psa, který umí hledat. Šel tedy pro něj, ale pes nechtěl z boudy a zle štěkal a vrčel. Bojdeď by taky ne, že? Mireček ve své zavinovačce spokojeně oddychoval v senem vystlané, vyhřáté boudě. Od té doby Měl Míra psího bratrotce Bojara.
Žili jsme spolu ještě 9 let. Tady se formovala moje láska ke zvířatům a díky klidné energii i láska zvířat ke mě. Do příchodu Amerického foxhounda se u nás vystřídalo několik oříšků, kteří odněkud přišli a zase odešli. Astu vystřídala Asta. Kříženec Rotweilera a Retrívra a Kníračka Anny. Po její smrti jsem trávil život s kocourem Andulou, Mazlem, Kocourem a Doty. V této době jsem pracoval ve zdravotnictví, kde jsem získával zkušenosti s lidmi. Práce mě moc bavila a naplňovala, bohužel díky stylu služeb jsem postupně přicházel o své zdraví. Nakonec jsem si řekl, že je potřeba jít jinou cestou.
V tom mi pomohl Pán Bůh. On mou cestu zná a tak mi poslal ženu, která opravdu můj život změnila. Odstěhoval jsem se za ní na Moravu a spadl tak rovnýma nohama mezi psy a kočky. Musel jsem se naučit kočírovat nesourodou smečku čítající Barzoje, závodní Greyhoundy zachráněné z Anglie a Španělska a třínohou Labutěnku hraběnku z Deridacles.
Než se Německý ohař ubytoval na stálo u svého nového páníčka, strávil u nás několik měsíců. Tři jsou smečka! Máte představu, co obnáší venčení tří závoďáků lovících očima v kombinaci se stopařem? Je to průšvih! Ale i takovéto zkušenosti je třeba získat.
K závodním chrtům se nepřistupuje zrovna šetrně a tak bývají dost nemocní. Psi ke mně chodili, nastavovali různé části těla a pod mými doteky klesali uvolněně k zemi. Přítelkyně mne přesvědčovala abych si udělal kurz masáží pro psy. Myslel jsem si, že se asi zbláznila. Když ji podpořili i veterináři, vrhnul jsem se na Dornovu metodu pro psy. Dornova metoda má na psy velmi dobré účinky, ale k zádům terapeuta moc šetrná není a tak jsem zkoumal co dál.
Tady mne opět popostrčil Pán Bůh. Poslal mi na převýchovu Catahoulu. Sedmi měsíční štěně Luisianského Leopardího psa bylo jako střela DUM DUM do které schovali několik výbuchů Hypernovy. Pokousala člověka. Přiváděla mě k šílenství a tak jsem navštívil pana Desenského. Prý je vše v pohodě, jen moc spěchám. To mě potěšilo. Pak začal vodopád informací, pro které jsem nevědomky přijel. Předvýchova asistenčních psů, Canisterapie, Bowenova metoda….. a rozhýbal se řetězec pravidel a vztahů mezi nimi. Chceš masírovat psy? Musíš mít rekvalifikaci masáží pro lidi. A co když budeš masírovat nemocné bojácné dítě? Budeš potřebovat krizovou intervenci. Chceš dělat Bowena pro psy? Potřebuješ, a musím říct, že naprosto logicky, Bowena pro lidi…
Dornova metoda mně v počátku uchvátila, ale na kurzu B.M.T. pro lidi jsem byl doslova ohromený. Bowenovu techniku nám opravdu seslal sám Bůh z nebes! Toto vše jsou důvody, proč jsem se rozhodl vytvořit balíček činností, díky kterým zvládnu situace, do kterých se normální masér nedostane. A proto, že člověk i pes bez bolestí je šťastnější, nazval jsem ten balíček PRO LEPŠÍ ŽIVOT.
Trocha vzdělání na cestě Pro lepší život
Teď už o mě víte vše, tak šup Pro lepší život